Nový recept
24.června slaví svátek Jan (St.Johann), s tímto datem končí také sezóna čerstvého chřestu neboli šparglu.
Je proto nejvyšší čas, uveřejnit zde ještě nový recept na
chřest s hovězí šunkou a omáčkou hollandaise.
A jako bonus recepty na Bezinkovou šťávu, likér a sekt.
A ještě něco o chřestu….
Chřest / špargl (latinsky Asparagus officinalis)
Chřest –královská zelenina nebo také nazývána králem zeleniny- je v Čechách ještě stále ne zcela doceněnou a známou zeleninou.
Vždy jsem si myslela, že je to zelenina jižanská, která se v našich zeměpisných šířkách nedá pěstovat. O to bylo větší moje překvapení, když jsem zjistila, že v Německu se pěstuje chřest celkem běžně na velkých polích a že v půlce nebo na konci dubna propukají doslova „Spargel Orgie“. V obchodech, ale hlavně ve specielních stáncích u silnic se objeví čerstvě sklízený bílý chřest. Výhonky chřestu se ručně vypichují z navršených hrází země (vypadá trochu jako pole s bramborami, ale podstatně vyšší ) časně zrána, aby dorazily čerstvé k zákazníkovi. Oblíbené období chřestu trvá až do 24.června (do svátku Jana -St.Johann), pak se s vypichováním musí přestat, aby rostliny získaly novou sílu. Výhonky jsou bílé, protože se jim neumožní vyrůst nad zem. Působením slunečního světla se tvoří chlorofyl a chřest je pak nafialovělý až zelený. Když se výhonky nechají vyrůst, zjistíme, že je chřest vlastně jedním z asi 300 druhů asparágusů, tak jak je známe z květinářství.
Výhonky se mohou poprvé sklízet až třetí rok. Trochu vyšší cena této královské zeleniny je přímo úměrná s náročností pěstování i sklizně.
Chřest je velice zdravý, obsahuje řadu vitamínů (vitamíny skupiny B včetně kyseliny listové, vitamín C), betakarotén, minerální látky jako draslík, fosfor, hořčík, vápník, zinek, železo a přitom je velice nízkokalorický -jen 13kcal (52kJ) na 100g.
Chřest byl znám již před více než 5000lety a byl servírován egyptským faraónům. Svědčí o tom fresky v královských pyramidách. Tehdy znali ale jen divoký chřest, zelený, ne silnější než stvoly trávy. V Evropě poprvé plánovitě pěstovali chřest římští zahradníci. Ale bílému chřestu, jak ho známe dnes , se ještě mnoho nepodobal. S pádem říše Římské upadl chřest v zapomnění. Později se pomalu začal znovu objevovat v klášterních zahradách a až král Ludvík XIV. (1643-1715) ho znovu oživil. Rozšířenějším se stal až teprve asi o 200let později, kolem roku 1870.
Kupovat chřest by se měl pouze čerstvý (pozná se na řezu výhonku, při zmáčknutí vytéká tekutina, také by se čerstvý chřest neměl nechat ohnout, ale měl by prasknout- což se ale v praxi asi nedá vždy vyzkoušet), skladovat zabalen ve vlhké utěrce v ledničce max. 3-4dny (lépe zpracovat ihned). Porce na jednu osobu se počítá asi 350-500g chřestu.
