minuta z přírody
z lesů, luk a hájů,
aneb co v Tejmlově a okolí roste, kvete a létá
Obsah (abecední seznam podle českých názvů):
Rostliny
- dřípatka horská / Soldanella montana
- lýkovec jedovatý / Daphne mezereum
- mochna jarní / Potentilla tabernaemontani
- prvosenka vyšší / Primula elatior
Zvířata
- Brkoslav severní / Bombycilla garrulus
- Čáp černý / Ciconia nigra
- Čejka chocholatá / Vanellus vanellus
.
lýkovec jedovatý / Daphne mezereum
Vypadá to téměř jako malý zázrak!
V předjaří ve volné přírodě narazit v Tejmlově na keřík bez lístků s větvičkami bohatě obalenými růžově rozkvetlými květy a to, když ostatní příroda jěště vyspává po přestáté zimě, v nadmořské výšce téměř 900m n.m.
Lýkovec jedovatý, binomické jméno: Daphne mezereum.
německy: Gemeiner Seidelbast

Lidově má -tento 30-150 cm vysoký, chudě větvený, listnatý a opadavý keř z čeledi vrabečnicovité -řadu rozličných názvů : čertovo lejko, lejkovec, vlčí lýko, vlčí pepř, divoký pepř, nešlechetník,dívčí dřevo, stračí ocas, valašský zimozeleň, mordýř lidský, vrah lidský.
Tyto, až téměř morbidní názvy si jistě vysloužil díky své prudké jedovatosti.
Je rozšířen s vyjímkou severních oblastí po téměř celé Evropě, značné části Asie, v menší míře na některých místech Kavkazu, v severním Íránu, v západní Číně a na Altaji.
V České republice se nachází sice na celém území, ale vcelku vzácně. Jednou z lokalit je právě jižní svah Javorníku, Tejmlov a Díle.
Lýkovec jedovatý je z hlediska ohrožení hodnocen jako vzácnější druh naší květeny a je zařazen mezi druhy vyžadující další pozornost (C4).
Keř kvete brzo na jaře, jěště před rozvinutím listů (únor-duben). Květy jsou obvykle růžové, shloučené ve svazečcích a silně voní. Opadavé listy jsou střídavé, zpravidla nahloučeny na konci větvích. Plody jsou kulaté červené peckovice, mají silně hořkou chuť a prudce jedovaté.
Obsahuje pryskyřičnou látku mezerein (především v kůře a plodech), která má dráždivé účinky. Při styku s pokožkou způsobuje zčervenání, záněty a puchýře. Nebezpečné je vdechování vůně květů, které může vyvolat bolesti hlavy. Častější je otrava po požití plodů (červené vejcovité kuličky). K velmi těžké otravě stačí požít 5-8 plodů, k usmrcení člověka může dojít po požití 10-12 plodů. Otrava je vždy vážná a je nutná včasná lékařská pomoc (i při lehčí otravě může dojít k poškození ledvin). Zejména u dětí je záměna za jiné jedlé plody možná (svou hořkostí je však většinou od další konzumace odradí). V lidovém léčitelství se lýkovec používal proti revmatismu, dně, kožním chorobám a obrně. Přes jejich jedovatost byly bobule lýkovce používány k dosažení pikantní chuti u octa (odtud jeho lidové názvy vlčí pepř či divoký pepř).
V minulosti se červené barvivo bobulí používalo jako malířský pigment a vyvařováním zvláště kůry, která obsahuje dafnetin, se získávalo barvivo k barvení vlny.
prvosenka vyšší / Primula elatior
slovensky: Prvosienka vyššia
německy: Wald-Primel / Wald-Schlüsselblume
Vytrvalá, až 30cm vysoká bylina, kterou známe spíše pod lidovým názvem petrklíč (ev. prvosenka nebo Primula) z čeledi prvosenkovitých roste převážně na loukách, bučinách, na horských loukách, v dubohabřinách a ve vysokostéblých trávnících. Preferuje vlhké půdy, mírně kyselé až neutrální. Daří se jí spíše na polostinném až slunném stanovišti.
V Tejmlově kvete na lokalitě přírodní rezervace Natura2000 “Nad Zavírkou”. Kvete od března do května. Květy nevoní a jsou sýrově žluté.


Používá se v léčitelství na uvolňování hlenů a zlepšení vykašlávání, tlumí záněty, přispívá k rozpadu močových kaménků a celkově uklidňuje.
dřípatka horská / Soldanella montana
slovensky: Soldanelka horská
Rostlina je chráněna podle vyhlášky MŽP ČR č.395/1992 Sb. a je zařazena do kategorie “ohrožený druh“.
Dřípatka patří, stejně jako petrklíč, do čeledi prvosenkovitých. Je to vytrvalá bylina, listy jsou ledvinovitě okrouhlé a tvoří přízemní růžici.

Na vyšším stvolu (až 10cm) kvete dřípatka 3 až 8 roztřepenými nafialověnými kvítky zvonkovitého tvaru. Kvete v dubnu až červnu. Vyskytuje se ve smrkových lesích, zejména v okolí bažin, na rašelinných loukách, na vlhkých půdách, humózních a kyselých, v polostínu až stínu.
V České Republice se vyskytuje v jižní polovině Čech a v přilehlých oblastech jihozápadní Moravy, jen vzácně, spíše ve vyšších polohách.
V Tejmlově ji najdeme v přírodní rezervaci Natura2000 “Nad Zavírkou” .
Můžeme na ní také narazit ve východních Alpách a izolovaně v Karpatech.
mochna jarní / Potentilla tabernaemontani
slovensky:Nátržník jarný
anglicky: Spring Cinquefoil
německy: Frühlings- Fingerkraut

Víceletá, nízká bylina roste na suchých travnatých loukách, kamenitých stráních, na mezích, na okrajích luk, lesů a cest, na skalách, písčinách a štěrkovitých svazích, preferuje půdy kypré a vápnité. Je to rostlina teplomilná a vybírá si osluněná místa.
Ve vyšších polohách se proto vyskytuje řidčeji, v horských oblastech max. okolo 900m n. m. vzácně. Přesto (na osluněném místě) ji najdeme v Tejmlově (860m n.m.) u silnice pod modřínem. Vytváří polštářovité trsy a zaujme svojí drobností.
Mochna jarní patří do čeledi růžovitých, má žluté pětičetné vykrojené květní plátky. Kvete v březnu až dubnu.
Brkoslav severní / Bombycilla garrulus
anglicky: Waxwing
německy: Seidenschwanz


Brkoslav severní žije na severu v lesích a živí se v létě hmyzem, v zimě bobulemi. Pakliže má dostatek potravy osidluje i nová území. Některou zimu táhnou za potravou po Evropě velká hejna brkoslavů a sbírají v zahradách a parcích plody okrasných stromů. U nás je zimním hostem. Velikostí se přibližuje velikosti špačka. I jeho let se špačkovi podobá. Přesto je to ptáček nezaměnitelný s žádným jiným.
Barvu má růžovohnědou, s vybarvenými konečky křídel a ocásku. Typická je chocholka na hlavě. Zobák krátký, silný a tmavý. Vydává zvuky podobné “Srrr” nebo “Siríriri”. Hnízda si staví z větviček a vystélá je travou a mechem.
U nás jim chutnaly zbylé kuličky aronií, které ještě zůstaly na stromcích .
Brkoslav severní je prohlášen za ohrožený druh ptáka.
Čáp černý / Ciconia nigra
anglicky: Black Storch
německy: Schwarzstorch
Černý čáp je obdobou čápa bílého. Je černý s červeným zobákem, mladí ptáci mají zobák šedozelený. Hnízdí převážně ve vyšších polohách v lesnatých oblastech. Vyskytuje se jen sporadicky. Patří do skupiny ptáků brodivých.
Čejka chocholatá / Vanellus vanellus
anglicky: Lapwing
německy: Kiebitz
Pták se širokými křídly s hranatým ukončením špiček křídel (u samičky špička křídel není tak široká jako u samečka). Patří do skupiny bahňáků. Hnízdí na otevřené ploché krajině. Velikostí nedosahuje velikosti hrdličky. Svým typickým tvarem křídel a uměleckým letem ve vzduchu , ale i chocholkou na hlavě je dobře rozpoznatelný.


