Lýkovec jedovatý / Daphne mezereum
Vypadá to téměř jako malý zázrak!
V předjaří ve volné přírodě narazit v Tejmlově na keřík bez lístků s větvičkami bohatě obalenými růžově rozkvetlými květy a to, když ostatní příroda jěště vyspává po přestáté zimě, v nadmořské výšce téměř 900m n.m.
Lýkovec jedovatý, binomické jméno: Daphne mezereum.
Lidově má -tento 30-150 cm vysoký, chudě větvený, listnatý a opadavý keř z čeledi vrabečnicovité – řadu rozličných názvů : čertovo lejko, lejkovec, vlčí lýko, vlčí pepř, divoký pepř, nešlechetník, dívčí dřevo, stračí ocas, valašský zimozeleň, mordýř lidský, vrah lidský.
Tyto, až téměř morbidní názvy si jistě vysloužil díky své prudké jedovatosti.
Je rozšířen s vyjímkou severních oblastí po téměř celé Evropě, značné části Asie, v menší míře na některých místech Kavkazu, v severním Íránu, v západní Číně a na Altaji.
V České republice se sice vyskytuje na celém území, ale vcelku vzácně. Jednou z lokalit je právě jižní svah Javorníku, Tejmlov a Díle.
Lýkovec jedovatý je z hlediska ohrožení hodnocen jako vzácnější druh naší květeny a je zařazen mezi druhy vyžadující další pozornost (C4).
Keř kvete brzo na jaře, jěště před rozvinutím listů (únor-duben). Květy jsou obvykle růžové, shloučené ve svazečcích a silně voní. Opadavé listy jsou střídavé, zpravidla nahloučeny na konci větvích. Plody jsou kulaté červené peckovice, mají silně hořkou chuť a prudce jedovaté.
Obsahuje pryskyřičnou látku mezerein (především v kůře a plodech), která má dráždivé účinky. Při styku s pokožkou způsobuje zčervenání, záněty a puchýře. Nebezpečné je vdechování vůně květů, které může vyvolat bolesti hlavy. Častější je otrava po požití plodů (červené vejcovité kuličky). K velmi těžké otravě stačí požít 5-8 plodů, k usmrcení člověka může dojít po požití 10-12 plodů. Otrava je vždy vážná a je nutná včasná lékařská pomoc (i při lehčí otravě může dojít k poškození ledvin). Zejména u dětí je záměna za jiné jedlé plody možná (svou hořkostí je však většinou od další konzumace odradí). V lidovém léčitelství se lýkovec používal proti revmatismu, dně, kožním chorobám a obrně. Přes jejich jedovatost byly bobule lýkovce používány k dosažení pikantní chuti u octa (odtud jeho lidové názvy vlčí pepř či divoký pepř).
V minulosti se červené barvivo bobulí používalo jako malířský pigment, a vyvářením zejména kůry lýkovce, která obsahuje dafnetin, se získávalo barvivo k barvení vlny.
