Zahradníkův rok aneb (Bio)dožínky
Kalendářní podzim začal 23.září, 30.září byl v německém kalendáři Erntedankfest a dnes začal i astronomický podzim (11:51 nastala podzimní rovnodennost), takže nejvyšší čas zhodnotit, co nám rok na zahradě přinesl.
Včely medonosné se činily, ale med byl letos, jak to včelaři označují, betonový. Byl natolik hustý, že se nedal ani vytočit, natož přecedit přes jemné síto. Tak se nevedlo jenom nám, ale snad všem včelařům.
Na maliní létají včely rády, a taky malin uzrálo v průběhu léta poměrně dost. Rovněž česnek se vydařil.
Jednou z prvních našich činností v zahradě bylo před lety doplnění stávajícího sadu o mladé stromky: švestky, slíva (špendlíky), hrušeň, třešeň, višeň, jedlé jeřabiny, aronie (černý jeřáb) a několik jabloní. A právě jedna z jablůněk, odrůda Rubín, nám udělala opravdu radost.
V nadmořské výšce v jaké se naše zahrada nachází, tedy téměř 900m n.m., se bez jakýkoliv postřiků a chemie urodila jablka, která bychom se nemuseli stydět na výstavě „Zahrada Čech“ v Litoměřicích přihlásit do soutěže o nejkrásnější jablko Čech. Pakliže pan Přemek Podlaha tuto soutěž ještě pořádá…
Houby si daly trochu na čas, ale ke konci září se to snažily dohnat. I když nerostou přímo na záhonech, zahrnuji je do úrody. Samozřejmě hřiby, křemenáče, kozáci, masáci neboli růžovky, ale i pravé ryzce, něco lišek a také čirůvka fialová.
Přímo v zahradě bychom bývali mohli sklízet červené muchomůrky:
Sklizeň mrkve, kořenové petržele a pastyňaku nakonec byla lepší, než jsem myslela že dopadne po té, co jsem z jara jen stěží hledala vzešlé rostlinky v záplavě plevele. Cibule se ale už nevzpamatovala. S tou letos do příští úrody jistě nevystačíme.
(Pokračování…)
